Jdi na obsah Jdi na menu
 

4. 7. 2011

Letní dovolená na Šumavě

038_-_cenkova_pila.jpg

Čeňkova pila a poznávání okolí

Léto začíná a my vyrazily s páníčkem, mamkou a taťkou na Šumavu. Na týden se naším domovem stala hájenka na Čeňkově pile. Se spoustou zásob a dobrot vyjíždíme z Borku v pondělí ráno oběma autíčky

002_-_vimperk-_aileen_a_verca_na_namesti_svobody.jpg První zastávkou byl Vimperk. Vyfotily jsme se u památné lípy na náměstí a úzkou uličkou zvanou Zlatá stezka jsme ťapkaly směrem k zámku.

Blížilo se poledne a nám už kručelo v bříškách. Od zámku dolů, parkem okolo hezkého kostela, znovu na náměstí a hurá do hospůdky u dřevěné lávky přes šumící řeku Volyňky - jdeme papat 072---stachy--aileen-a-verca-u-kaplicky-nad-studankou.jpg

A to už jsme u kapličky v obci Stachy. Proslídily jsme celý park v centru, páníček totiž povídal, že tu rostou hříbky. Ale nikde nic.. Po proběhnutí na louce pod obcí přišlo příjemné zchlazení, v Jáchymovském potoce.

Ze Stach už jsme pádily autíčkem do Kašperských hor. Tradiční procházka po náměstí, k fontánce s vlnami a pak taky poznat něco neobvyklého - páníčkové navštívili místní expozici dřevěných hraček, my samozřejmě s nimi Aileence se nejvíce líbily dřevění houpací koníci. Škoda jen, že hrát si nechtěli..

Hned ve vedlejší budově je motomuzeum. No a nebyly by to retrívřice z Borových lesů kdyby i sem nestrčily packy  091---kasperske-hory--aileen-a-verca-v-motomuzeu.jpgA stálo to za to, spousta historických strojů, některé by se i mohly svou rychlostí měřit s Ájou

Z Kašperských hor je to několik minut na Čeňkovu pilu - unavené po náročném první dni poznávání jsme se stočily do klubíčka páníčkovi u postele, v útulném dvoupokojovém apartmánu. Na dobrou noc nám pod okny šuměla řeka Vydra..

 

Hned v úterý ráno se nám dost pokazilo počasí. Čekaly jsme s páníčky až se šedé mraky trochu přeženou a pak hurá do nedalekého Srní. 027_-_aileen_a_verca_na_vyhlidce.jpgProslídily jsme okolí kostela, vzpomínkový park se Stolem smíření a čekal nás výšlap na Sedelský vrch - tedy v případě, že by nepršelo. Popovezly jsme se autíčkem až k hotelu pod vrchem a odtud už se ťapkalo k nádrži pro vodní elektrárnu Vydru. Na delší procházku to nebylo, ale kolem nádrže vede hezká naučná stezka s vyhlídkovými místy.

Ze Srní jsme se vydaly ještě k jednomu cíli dne - Hauswaldské kapli se zázračným pramenem. Procházka to byla báječná, očmuchaly jsme si pět srostlých smrků, Verunka se vykoupala ve Vchynicko-tetovském kanálu a v místě bývalé kaple jsme se skamarádily s kokříkem Pramínek je opravdu zázračný, dodal nám sílu na zpáteční cestu lesem k autíčku, a pak do hájovny.

031_-_hauswaldska_kaple-_aileen_a_verca_u_studanky.jpg

Ve středu už nás od rána provázelo sluníčko, s páníčky jsme se vypravili do Rokyty. Po očmuchání každého balvanu v geologické expozici jsme pokračovali po turistické trase do Antýglu; 062_-_aileen_a_verca_s_panickem_na_antyglu.jpgzačíná tu NS Povydří .

Jako správní vodní psi jsme se hned vrhly na koupání v řece. Páníček se chtěl vykoupat s námi, ale Vydra pro něj byla hodně studená, a tak zůstalo jen u ťapkání ve vodě po kolena a focení našeho nadšeného aportování 

061_-_aileen_a_verca_aportuji_ve_vydre_na_antyglu.jpgO klacík to byla ve vodě často přetahovaná, ale nakonec zvítězil týmový duch z Borových lesů

Čekala nás sedmikilometrová cesta kaňonem řeky Vydry Ale štěknu Vám, procházka to byla parádní, s páníčky jsme viděli spoustu vodopádků, kamenné moře, viklany a také obří hrnce; s krátkou zastávkou na Turnerově chatě, odkud jsme si přivezly domů plyšového vydrýska.

Ve čtvrtek páníček zvolil pohodovější výlet, 087_-_aileen_a_verca_s_panickem_na_chodniku_k_vyhlidce.jpgprý abychom se šetřily na vrchol celé dovči. Přes Horskou Kvildu jsme dojely až k Jezerní slati, s krásným výhledem na vrch Sokol a také dřevěnou rozhlednou.

Další zastávkou byla Kvilda; prohlédly jsme si kostel sv.Štěpána, páníček zakoupil pohled pro Marcelku a pak hurá na oběd podávaly se knedlíky plněné uzeným masem a zelíčko, mňam !

Z Kvildy to není daleko na Modravu, obec kde se setkávají Roklanský s Modravským potokem a dál už odtéká řeka Vydra.099_-_verca_v_roklanskem_potoku.jpg

Právě kolem Roklanského potoka vedly naše další stopy, k chaloupce zvané Rybárna a dále úpatím Adamovy hory k Tříjezerní slati.

Jak vidíte, v horkém letním dni bylo nejlepší najít si příjemné zákoutí a naložit se do potůčku, přesně jako Verunka.

Vrcholem šumavské dovolené byl páteční výstup na Poledník, s rozhlednou ve výšce 1315 m.n.m.

117_-_prasily-_aileen_a_kone.jpg

Poledník je nejlépe dostupný po turistické trase z obce Prášily. Tam na nás čekalo spoustu zvířecích kamarádů; Aileence se dvořil nádherný bělouš, hned naproti přes silnici se proháněly dva hnědí koníci a opravdovým zážitkem byla ohrada s daňky. Aileenka kdyby mohla, hned by do ohrady vběhla a dováděla s malým daňkem. Ale my se vydali s páníčky  k vrcholu...

Cestou na Poledník jsme vyběhly i k poslednímu dosud nepoznanému šumavskému jezeru - Prášilskému Tolik pernaté na vodní hladině a páníček nás ne a ne pustit z vodítka. Mohla být dobrá večeře...

140_-_spolecne_foto_na_poledniku.jpg

 Společné foto s páníčkem po dlooouhém výstupu na Poledník

Na rozhlednu jsme páníčka nedoprovázely; schody sice nebyly strmé, ale na vyhlídku do kraje se musí v nejvyšším patře vystoupit opět ven a ťapkat po železném roštu brrr... Počkaly jsme u venkovního posezení, ochutnaly klobásku s chlebem a pak stejně jako páníček spokojeně na sluníčku relaxovaly. Poledník byl skutečně vrcholem šumavské dovolené

160_-_chalupska_slat-_aileen_a_verca_na_chodnicku.jpg A bylo tu sobotní ráno, páníček sbalil naše batůžky a vyrázily jsme na celodenní cestu domů. Celodenní proto, že ještě bylo pár zajímavých míst (s turistickou známkou) před námi Jedním z nich byla Chalupská slať, nedaleko Borových Lad. I na této slati se plavilo plno kačenek, které neúnavně loudily na návštěvnících kousek chlebíku nebo rohlík.

175_-_lenora-_aileen_a_verca_na_louce_u_dreveneho_mos.jpg

 

Kdo by nepoznal co se skrývá na fotce za námi, tak jsme v Lenoře, u historického dřevěného mostu (tzv.rechle) přes řeku Vltavu.

 

A ještě páníček vymyslel, že cestou zkusíme dobýt zříceninu hradu Hus na skále nad kaňonem řeky Blanice. 

179_-_michal_s_aileen_a_vercou_u_jeskyne.jpg

V lesích kolem stezky k hradu jsme objevily jeskyně, dovnitř za železná vrátka se bohužel vlézt nedalo. Stezka byla stále užší, doťapkaly jsme k řece a hurááá do vody osvěžení přišlo vhod, neboť pro výstup k hradu bylo třeba překonet železný mostek a ten byl pro pejsky nevhodný... páníček to vyřešil parádně, povelem "Na vodu" nás jednoduše poslal přes řeku Blanici na druhý břeh . Vyběhly jsme na skálu a doslídily nejzachovalejší část hradu - zbytek věže.

A to bylo vlastně vše, hradem Hus jsme zakončily putování po Šumavě a i když toho bylo za týden až až, těšily jsme se, že páníček na příští dovolenou opět  vymyslí báječná ,retrívrům dostupná místa.