30.6.- 4.7.2016
Prachovské skály, Hruboskalsko, památková rezervace Vesec
hrady Kost a Valdštejn, zámek Humprecht
První letošní páníčkovu delší dovolenou jsme strávili v Českém ráji, kraji s rozsáhlými pískovcovými skalními městy, hrady a mimojiné i mnoha rybníky jako stvořenými pro retrívry.
Na cestu jsme se vydali již ve čtvrtek, tentokrát úplně všichni pohromadě. Cesta sice dlouhá, nicméně moc jsme se těšili a nebylo přece kam spěchat. Do obce Libošovice, kde se nachází námi vybraný penzion, jsme dorazili později odpoledne.
Abychom nelenošili, hned po večeři a lahodném pivku na venkovní zahrádce zavelela Verunka k procházce. Od penzionu pár minutek až k pěšince do Prokopského údolí, jímž se klikatí říčka Klenice. Verunka neodolala, když páník chvilku nekoukal, zmizela ve vysoké trávě a hurá prozkoumat říční koryto. Na plavání jako v našem potůčku to však nebylo.
Na konci údolí jsme potkali dva koníky, zřejmě na večerní projížďce od hradu Kost. A právě k této pevnosti vedly naše další stopy. Minuli jsme vysoké pískovcové skály, malebnou roubenku a už se nám naskytl pohled na celý hrad při západu sluníčka.
Na zpáteční cestě k penzionu vyčmuchaly Ája se Cindy čerstvou stopu malého zajíčka. Pokochali jsme se vyhlídkou na libošovický kostel sv.Prokopa, zatímco v dálce se tyčily obě věže zříceniny hradu Trosky.
Pátek
Z obce Prachov, kde se nachází i muzeum s expozicí přírody Českého ráje, jsme dojeli až k turistické chatě, od níž vychází hned čtyři trasy do Prachovských skal.
My se vydali po té zelené, na náročnější okruh s nejznámějšími skalními vyhlídkami. Po necelém čtvrtkilometru se nám naskytl pohled na špičatou skálu, oblíbenou zejména mezi horolezci, zvanou Prachovská jehla.
Z rozcestí Zadní Točenice vzhůru do skal, na Šlikovu a Všetečkovu vyhlídku. Nekončící, strmé, ve skále vytesané schody byly pro čtyřnohé výletníky natolik náročné, že těsně pod vrcholkem páníček nejstaršího člena výpravy Verunku chvílemi nesl v náruči. Odpočinek před pokračováním po zelené stezce přišel pak vhod, mezitím focení z obou vyhlídek. Jako na dlani tu máte skalní seskupení v okolí Císařské chodby a nejvyšší vrchol skalního města, Mnich.
Dalším milníkem na trase byla Hakenova vyhlídka. Ještě před jejím dosažením bylo třeba zdolat zrádnou „myší díru“, velmi úzkou, strmou skalní soutěsku. Tady se páníček rozhodl, že tentokrát všechny své retrívřice pronese v náruči. Průchod jsme zvládli, následoval krátký odpočinek. Zkrátka, holky už nejsou malá štěňátka na chování.
Dalšími schody, u bývalé skalní modlitebny a těsně pod dnes již vrcholky stromů zakrytou Rumcajsovou vyhlídkou, jsme doťapkali až na rozcestí U Hlaholské vyhlídky.
Chcete-li spatřit téměř celé skalní město, určitě vyčmuchejte odbočku na Vyhlídku Míru. Nachází se v centrální části Prachovských skal a nabízí rozhled na Prachovskou jehlu, Madonu a Plecháč.
Pro retrívří paciny už bylo ťapkání tolik, že do jižní části skal, k vyhlídce na Vítkově věži, se páníček vypravil sám, zatímco holky vedly taťku s mamkou po rovinaté stezce k rozcestí Nad Fortnou. Po úspěšném zdolání balvanité rokle zvané Americká sluj, vystoupání ve skále vytesaných schodů na vyhlídku, pohlédnete do okolní krajiny Jičínska.
Zpáteční cesta vede poměrně chladnou skalní roklí Fortna, až na zmiňované rozcestí, kde mezitím retrívřice spokojeně odpočívaly ve stínu. Před námi byla ještě jedna vyhlídka, a sice Pechova; spatříte mimojiné zalesněné svahy Starého a Nového hrádku, při dobré viditelnosti i Ralsko a Lužické hory.
Nejpříjemnějším zakončením prvního poznávacího dne bylo koupání ve Věžickém rybníku; písčité dno, celkem daleko se stačí, na protějším břehu pak doslova vystupují z vody vysoké skály. Právě tady se natáčelo několik scén z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny.
My bychom pro tentokrát pozměnili název na Jak dostat retrívra z Věžáku; Cindynka i Aileenka vytrvale plavaly, co chvilku radostně aportovaly i obyčejnou větvičku. Verunka prohledala břeh a poté se také několikrát vydala na hloubku za osvěžením. A to byste koukali, jak po nedávných kulatinách stále dovede ladně a rychle plavat.
Sobota
Třetí den byl méně náročný, vyjeli jsme jen za kopec, na okraj města Sobotka. Modrá turistická stezka nás zavedla k ohradě, kde se pásl běloušek.
Stezka vede mezi stromy až k zámku Humprecht; dříve lovecký zámek, s řadou zajímavých expozic, je nyní často vyhledávaný hudebníky, zejména pro výbornou akustiku. Páníčci vystoupali po točitém schodišti, lemovaném zarámovanými dobovými kresbami loveckých psů, až na dřevěný ochoz nad vysokou hodovní síní, z kterého je báječný rozhled do kraje.
Kolem parkurového areálu ťapkáme až do Novoměstské uličky, na každém rohu obdivujeme původní a pro Český Ráj dodnes typickou zástavbu, dřevěné roubené domy z počátku 19.století.
Celý soubor takových stavení se nachází v blízké památkové rezervaci Vesec. Právě v této vesničce, oblíbené a často využívané filmaři, se natáčelo hned několik známých českých komedií a pohádek. Tak například do domu č.p.19 jezdil Vašek s tátou nakupovat a na zpáteční cestě, "zkratkou,doprava a mezi ploty" pak zdolávali Dračí zub.
Před Hasičskou zbrojnicí se zase proháněla slavná filmová Máňa. No jak jinak, když "nešla zastavit.."
Cindynka vystopovala cestičku až k chaloupce, kde bydlela babička Petra Máchala v pohádce S čerty nejsou žerty. A jelikož Cindynka je (občas) taky takový čertík, před chaloupkou se musela vyfotit.
Zatímco jsme na kraji obce Kamenice obědvali, přehnala se nad námi bouřka. Sluníčko pak na sebe nenechalo dlouho čekat, paprsky provázely naši odpolední návštěvu hradu Kost.
Zachovalý gotický hrad z 14.století, vystavěný sice na skále, avšak v údolí s dvěma rybníky, jejichž voda byla kdysi využívána v tehdejším pivovaru, je jednou z dominant Českého ráje, i díky typické čtyřhranné věži. Pro okruh na nádvoří, s kaplí a zimní zahradou, jsme měli vlastní průvodkyni. Ájinky šikovný čumáček vyčmuchal v otvoru v západní stěně paláce, vysoko nad našimi hlavami, hnízdo se třemi poštolkami.
Tak jako po náročné túře Prachovskými skalami i v sobotu jsme si dopřáli koupání, tentokrát v Drhlenském rybníku, s travnatou pláží a písčitým vstupem do vody.
Neděle
Čekalo nás pískovcové skalní město Hruboskalsko. Tato přírodní rezervace, skládající se z oblastí jako Dračí skály, Kapelník či Maják, nabízí nejen čtyřnohým výletníkům plno studánek, několik pohádkami proslulých místeček a také do skály hloubený hrad.
Naše putování jsme začali u bývalých lázní Sedmihorky, nejstaršího a kdysi významného vodoléčebného ústavu v Čechách. Kdo jiný než retrívr určitě potvrdí, že léčba vodou je na všechny neduhy nejlepší. Na stezce míjíme prameny tehdejších lázní, Verunka jako uťapkaný pocestný občas svlaží packy a trochu i bříško.
Po chvíli již procházíme přímo pod osamocenou skalní věží, zvanou Kapelník. Název napovídá, že v blízkém okolí se bude nacházet i rozsáhlejší skalní seskupení.
Po zdolání dlouhých železných schodů a soutěsky v blízkosti pískovcového ansámblu ťapkáme až k rozcestí Pod Čertovou rukou po příjemně rovinaté lesní cestě. Malé posilnění, abychom zvládli klikatící se strmou pěšinu, zdolávající značné převýšení pod vrcholem Cestník a po modré značce vedoucí až k Janově vyhlídce;
Na severním okraji Hruboskalska nás uvítal hrad Valdštejn. Retrívřice spokojeně zalehly ve stínu před barokním kostelíkem, zatímco páníčci se postupně vydali na průzkum středověkého sklepení, nádvoří paláce s kaplí sv.Jana Nepomuckého, zakončeného skalní vyhlídkou na úplném západním okraji panství.
Tzv. Zlatá stezka, od hradu Valdštejn k zámku Hrubá Skála v jižní části skalního města, prochází kolem dvou opravdu působivých vyhlídek; první, U Lvíčka, s vyobrazenými reliéfy všech pískovcových dominant, které odtud lze spatřit...
..a druhou, Na Kapelu, s celým skalním seskupením a jeho dirigentem přímo před vámi.
V parku vedle nádvoří zámku Hrubá Skála založila Verunka výškový tábor. S taťkou, Ájou a Cindy spokojeně odpočívaly pod korunami stromů a sledovaly davy turistů. Páníček se vydal po žluté turistické stezce zpátky k Sedmihorkám. Ovšem bez zkušeného retrívřího čumáčku mu pěknou chvíli trvalo, než objevil Skautskou věž; právě tady malý Vašek šplhal na filmový Dračí zub a hasičské Máně se při záchraně horolezců zasekl žebřík..
Pondělí
A jaká by to byla dovolená v dosud neproslíděném kraji, kdybychom nezdolali nejvyšší kopec; na 744m vysoký Kozákov vede hodně klikatá silnice, náročná zejména pro cyklisty (to by jistě páníček potvrdil..)
Kdysi vyhledávané naleziště drahých kamenů holky důkladně prozkoumaly. Páníček vystoupal na vysokou železnou rozhlednu, z níž se naskytne výhled nejen na Český ráj, při dobré viditelnosti i na Ještěd, Krkonoše a Jizerské či Orlické hory.