Jdi na obsah Jdi na menu
 

28. 5. 2016

Hrad Velhartice

Cesta z obecního parkoviště k hradu není dlouhá. V předhradí jsme si prohlédli několik staveb původní lidové architektury z pošumavského předhůří. Aileenka chtěla jako správný výletní průzkumník do každé chaloupky nakouknout.blush

img_4454.jpg

Za hradní branou jsme si dopřáli krátký odpočinek, na lavičce pod mohutnou lípou. Páníčka napadlo, že změří síly se Cindynkou, do kopce k obloukům gotického mostu. wink Ovšem už v polovině závodu Cindynka ukázala, že díky čtyřem tlapkám a parádní kondici z každodenního běhání v lese bude snadným vítězem. Nahoře pak ladně vyskočila na hradby a koukala s nastraženými oušky do hradního příkopu.yes

img_4487.jpg

Poté jsme se vydali po písčité cestě na nádvoří ke zřícenině  hradního paláce, zvaného Rajský dům. Sloužil k obývání panství a jeho spodní patro bývalo sýpkou. K Rajskému domu přiléhá pozdně renesanční zámecké křídlo s původními arkádami.  Lze nakouknout i do podzemních prostor, nicméně retrívřice se raději usídlily ve stínu hustých a bohatě rozkvetlých šeříků.smiley

img_4491.jpg

V dálce, ze šumavských lesů, se tu a tam ozývalo hřmění. Seběhli jsme ještě do jižní části nádvoří, kde se nachází bývalý pivovar, nyní hradní hospůdka. Ač je v současnosti bez provozovatele, Verunka zamířila rovnou ke schodům s dřevěným ochozem, jako kdyby větřila chutnou pečínku..cheeky

Retrívři jsou chytří a vnímaví pejskové, a tak jsme zkusili, jak jim půjde třeba taková šachová partie. Vyřezávané dřevěné figurky se Cindynce náramně líbily, zejména obří jezdec. surprise

img_4498.jpg

Aileenka prokázala schopnosti psa-myslitele, natolik pečlivě promýšlela první tah, že jsme nakonec museli hru zakončit remízou a pádit před prvními dešťovými kapkami zpátky k autu.

Chtěli jsme zvládnout ještě výstup na vrch Svatobor, s vysokou kamennou rozhlednou (to by bylo něco pro Verunkuwink), odkud je výhled na celé město Sušice a šumavská pohoří, nicméně od západu se přihnala pořádná bouřka, a tak jsme si tohle turisticky zajímavé místečko nechali zase na někdy...