Hrad Velhartice
Cesta z obecního parkoviště k hradu není dlouhá. V předhradí jsme si prohlédli několik staveb původní lidové architektury z pošumavského předhůří. Aileenka chtěla jako správný výletní průzkumník do každé chaloupky nakouknout.
Za hradní branou jsme si dopřáli krátký odpočinek, na lavičce pod mohutnou lípou. Páníčka napadlo, že změří síly se Cindynkou, do kopce k obloukům gotického mostu. 
Ovšem už v polovině závodu Cindynka ukázala, že díky čtyřem tlapkám a parádní kondici z každodenního běhání v lese bude snadným vítězem. Nahoře pak ladně vyskočila na hradby a koukala s nastraženými oušky do hradního příkopu.
Poté jsme se vydali po písčité cestě na nádvoří ke zřícenině hradního paláce, zvaného Rajský dům. Sloužil k obývání panství a jeho spodní patro bývalo sýpkou. K Rajskému domu přiléhá pozdně renesanční zámecké křídlo s původními arkádami. Lze nakouknout i do podzemních prostor, nicméně retrívřice se raději usídlily ve stínu hustých a bohatě rozkvetlých šeříků.
V dálce, ze šumavských lesů, se tu a tam ozývalo hřmění. Seběhli jsme ještě do jižní části nádvoří, kde se nachází bývalý pivovar, nyní hradní hospůdka. Ač je v současnosti bez provozovatele, Verunka zamířila rovnou ke schodům s dřevěným ochozem, jako kdyby větřila chutnou pečínku..
Retrívři jsou chytří a vnímaví pejskové, a tak jsme zkusili, jak jim půjde třeba taková šachová partie. Vyřezávané dřevěné figurky se Cindynce náramně líbily, zejména obří jezdec. 
Aileenka prokázala schopnosti psa-myslitele, natolik pečlivě promýšlela první tah, že jsme nakonec museli hru zakončit remízou a pádit před prvními dešťovými kapkami zpátky k autu.
Chtěli jsme zvládnout ještě výstup na vrch Svatobor, s vysokou kamennou rozhlednou (to by bylo něco pro Verunku), odkud je výhled na celé město Sušice a šumavská pohoří, nicméně od západu se přihnala pořádná bouřka, a tak jsme si tohle turisticky zajímavé místečko nechali zase na někdy...