Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jak jsme cvičili na vyšší zkoušky...

Už jsem byla uchovněná, a protože páníček velmi brzy poznal, že aportování dummíků a dřevěné činky mě nebude bavit pořád, začali jsme s výcvikem  na vyšší zkoušky . Tam už je všechno se skutečnou zvěří. Ale nemyslete, srnky a zajíčky jsem v lese prohánět nesměla

Skoro každý den jsme běhali na mou oblíbenou myšší louku (jednou tam tu myšku ulovím ) a cvičili a cvičili... Aportík na viděnou, to pro mě nic nebylo, jen vždycky čekat až páníček vydá povel a já můžu vyběhnout. Pak přišel páníček s něčím úplně novým. Vždycky králíčka přivázal na vodítko a někam ho táhnul pryč. Nesměla jsem to vidět, páníček mě odložil a já musela zůstat a čekat (to bylo dloooouuuhý ). Vždycky se ke mně vrátil, ale bez králíčka. Přitom by mě to ohromně bavilo, páníček by jistě měl radost, kdybych nějakého chlupáče přinesla. Místo toho mi z počátku pořídil huňatého dummíka a takovou měkkou kačenku, abych si jako myslela, že nosím opravdové (ale to přece poznám)

Teď už to bylo na mě! Páníček mě chvilku vede na vodítku,čuchám.čuchám králíčka (jak to že tu neleží ), už už chci vyrazit po stopě... A najednou povel "stopa, aport"... páníček mě vypouští a já uháním po stopě do hlubokého lesa. Běžím pořád dál, hledám, slídím... áááá.... támhle leží můj chlupáč. Beru ho do tlamičky a honem zpátky k páníčkovi.

To koukáte co jsem našla....  Obrazek

ObrazekS gumovou kačenkou to bylo zase něco jiného. Cvičili jsme hlavně přinášení z vody - to je něco pro mě, plavala bych pořád. Jezdili jsme k takovému velikému rybníku, kde jsem mohla plavat a cákat se jak se mi chtělo

Obrazek

  

 

Teda štěknu vám, těch kačen tam bylo, nosila jsem jednu za druhou...

 

Videa z výcviku - Dohledávka a přinášení dančí tlapy, Přinášení kachny, Slídění a dohledávka